Itálie, Florencie, 28. září 2013
Petře startoval si na MS v silničním závodě jednotlivců, považuješ to za vyvrcholení tvé mládežnické kariéry?
Každý kdo s cyklistikou začíná tak jeho snem je startovat na Mistrovství světa a já nejsem výjimkou. Více je už jen Olympiáda. Je to pro nás mládežníky největší závod, kterého se můžeme zúčastnit. Už jenom postavit se na start nebo být u snídaně či večere s hvězdami typu Štybar a Bárta je něco neskutečného.
Kdy ses o nominaci dozvěděl, směřovala tvá příprava právě k tomuto vrcholu sezony?
Předběžná nominace, která čítala 5 závodníků, byla známá 2 týdny před začátkem Mistrovství. Definitivní jistotu startu jsem dostal 5 dní před startem.
Odjížděl si na MS v ideální formě?
Ideální určitě nebyla, v přípravě jsem onemocněl, a navíc ani počasí v poslední době nenahrávalo k tomu, abych byl schopen absolvovat všechny tréninky na 100%
K samotnému průběhu závodu? Startoval jste dva, ty a Michal Schlegel, měli jste od trenéra nějak taktické pokyny?
Taktické pokyny od trenéra jsme neměli, věděl že to bude těžké, říkal, abychom se do ničeho moc nepouštěli. Délka a profil závodu byly velice obtížné a spravedlivé. S Michalem jsme si před závodem říkali, že chceme být hlavně vidět. S Michalem jsme se domlouvali, že on se pokusí skočit do úniku hned ze začátku a já budu připraven na poslední 2 okruhy, kde by se měl závod rozhodovat (nakonec i rozhodoval).
Mně se nejelo špatně, když jsme přijížděli do Florencie (pozn. nájezd před samotnými okruhy byl 57 km), tak jsem byl v pelotonu a necítil jsem se špatně, bohužel ještě než jsme najeli na první okruh, tak jsem se dostal do dvou pádů. Po prvním pádu jsem se ještě dokázal vrátit do hlavní skupiny. Po druhém se to už bohužel nepovedlo. Nebylo to nic vážného, mohl jsem pokračovat dál, ale balík nám ujel.
Takže jsi pokračoval v závodě?
Ano, je to Mistrovství světa, přece jen neslezu sám od sebe. Pokračovali jsme asi v sedmičlenné skupině a drželi se tak na 5 minut od hlavního pole, ztráta se bohužel každým kolem zvyšovala. Jeli jsme tak čtyři okruhy, no a v nájezdu do posledního okruhu nás sundali. Velice mě mrzí, že jsem tento závod nedokončil. Nejen kvůli sobě ale hlavně kvůli všem svým fanouškům. Ti jak se dozvěděli, že budu startovat na Mistrovství Světa tak se rázem rozrostli na trojnásobek. Takový ohlas jsem opravdu nečekal, bylo to velice milé zjištění.
S výsledkem tedy spokojen být nemůžeš?
Samozřejmě ne, čekal jsem určitě víc, ale tak jako už vícekrát v sezoně, mě dostihla smůla a pak už se s tím nedalo moc dělat. Okruh byl velice náročný a technický, pokud jste nebyli na dobré pozici, tak i v balíku jste měli problémy se udržet. Kdo viděl nedělní závod „eliťáků", tak tam to bylo hodně vidět.
Co si říkal na atmosféru závodu, v TV jsme mohli při nedělním závodě vidět, že byla elektrizující, bylo tomu tak i v závodě juniorů?
Atmosféra byla vynikající, to se prostě musí zažít, popsat se to dá těžko. V určitých okamžicích lepší jak na hokejovém zápase. Tímto závodem žila celá Itálie. Fandili nejen Italové, ale třeba i Slováci, Poláci, Belgičané, všichni co do Florencie přijeli, si cyklistiku užívali a fandili všem závodníků bez rozdílu na dres.
Nakonec bych chtěl moc poděkovat všem, co mě na této cestě podporovali. Nebýt jich tak bych se nikdy takhle vysoko nedostal, ať už jde o rodinu či klub SKC TUFO PROSTĚJOV!
Peťo díky za rozhovor, věřím, že to nebylo tvé poslední Mistrovství světa.